Jindřichova Ves je jednou z nejmladších osad okresu. Byla založena až roku 1775, u jejího zrodu stál tehdejší majitel panství Červený Hrádek hrabě Jindřich z Rottenhanu, podle nějž ves také dostala své jméno. Původně byla osadou uhlířů a lesních dělníků. Hned po svém založení se osada začala velice rychle rozrůstat -v roce 1787 zde bylo 26 domů a žilo zde více jak 200 obyvatel. V polovině 19. století zde bylo již 42 domů se 413 obyvateli. Lidé se zde živili především lámáním kamene, dřevorubectvím, prací v cihelnách, které však byly brzy pro nedostatek materiálu uzavřeny, významným bylo také kování hřebíků - téměř u každého druhého domu stávala kovárna na hřebíky, kovaly se zde snad všechny typy hřebíků, od podkovářských a stavebních až po hřebíky lodní či kolejnicové. K jejich výrobě se na konci 19. století začalo hojně využívat strojů, většina z 28 zdejších kovářů hřebíků tak za prací dojížděla do Rauscherovy továrny v Načetíně. Zbylí kováři se pak kvůli strojové výrobě, která vytlačovala jejich ruční kování, spojili do prodejního družstva.
Napoleonské války se vsi nijak zvlášť nedotkly - pouze roku 1813 tudy táhlo ruské vojsko do bitvy u Lipska, které si od Jindřichovy vsi koupilo množství různého zboží a sena pro koně. Od roku 1850 Jindřichova ves patřila k Načetínu, se kterým se pak roku 1868 stala osadou Kalku. V roce 1889, tedy rok po osamostatnění Načetína se pak od Kalku opět odtrhla a stala se znovu osadou Načetína. Koncem 19. století byli ve vsi také 3 výrobci hraček, 2 kupecké krámy, 3 hostince, 2 řezníci, pekař, krejčí, 2 ševci a truhlář. Jindřichova ves patřila k faře v Kalku, roku 1892 zde byla postavena vlastní kaple, zasvěcená Matce Boží, do níž byl zavěšen zvon, který ves vlastnila již od roku 1815. Tento zvon musel být za první světové války odevzdán na válečné účely, po válce ale byla uspořádána sbírka a byl tak koupen zvon nový.
První světová válka se na chodu vsi příliš nepodepsala, po jejím skončení však začal klesat počet obyvatel. V meziválečném období zde byly 3 hostince spojené s řeznictvím, 2 obchody, trafika, svou živnost zde provozovali také švec, pekař, krejčí, zedník, tesař a klempíř, mnoho zdejších mužů stále pracovalo v lese a výrobě hřebíků se věnovalo ještě 15 hřebíkářů. V této době měla Jindřichova ves také malé lázničky s venkovním bazénkem.
Třicátá léta ve vsi probíhala podobně jako v Kalku. Množily se konflikty vyvolávané německým obyvatelstvem, situace byla stále napjatější. Za války byly nad Jindřichovou vsí postaveny dřevěné baráky, sloužící pro rekonvalescenci raněných vojáků. Později byla i zde umístěna část mužů z pracovního tábora. Po poválečném odsunu německého obyvatelstva byla ves téměř vysídlena, noví osadníci z vnitrozemí pak představovali prakticky pouze jednu čtvrtinu předválečného stavu obyvatel. I tito osadníci však postupem času začali odcházet a ves tak dále vylidňovala. Zlepšení situace přišlo až v 90. letech, kdy se počet obyvatel opět začal zvyšovat.
V roce 1960 byla Jindřichova ves spolu s Načetínem připojena ke Kalku, u něhož je dodnes. O sedm let později bylo území v blízkosti vsi vyhlášeno národní přírodní rezervací, aby tak bylo uchráněno zdejší rozvodnicové vrchoviště s mohutnými podzemními prameny a typickou faunou a flórou, tvořící nejrozsáhlejší komplex rašelinišť v Krušných horách.
Od 90. let obec zažívá opětovný rozvoj. Od roku 1991 stoupl počet zdejších obydlených domů ze sedmi na 23, 12 dalších slouží rekreačním účelům, což svědčí o oblíbenosti tohoto místa mezi obyvateli měst. Také počet obyvatel vsi se od roku 1991 více jak zdvojnásobil - k roku 1999 zde žilo 38 lidí. V roce 1995 proběhla oprava zdejší kaple, o dva roky později pak byla jirkovským děkanem zasvěcena sv. Anně. Jindřichova ves je dnes poklidnou obcí, obklopenou krásnou přírodou, jejíž vývoj v posledních letech ukazuje, že se zde blýská na lepší časy.